Víte o někom, kdo dnes nevlastní digitální fotoaparát? Nebo aspoň mobil s nejméně pětimegapixelovým fotoočkem? Fotíme snad všichni a všichni své fotografie hned zveřejňujeme na face book či někam jinam... Koukáme si prostě všichni do kuchyní a ložnic. Ne, že by se mi to líbilo, ale zajímavé to je. Fotografie má mnoho podob. Může burcovat, může uspávat. Může jen zaznamenávat realitu, nebo vytvářet novou realitu. Portrét může být věrný, nebo nadsazený. Může něco vyprávět, nebo jen prostě na vás "čučet". Krajinka může vzbudit touhu v ní kráčet, nebo naopak hrůzu se tam ocitnout. Fotky jsou kýčovité, nebo umělecké. Buď posunují Umění o kus dál, nebo jen prostě "jsou".

Mé fotografie tak nějak prostě "jsou", neposunují Umění asi ani o centimetr, ale pokud vám přinesou nějaký vizuální požitek, pohodu, radost a maličko zasnění, tak co by ne. Ten centimetr posunu k fotografické genialitě nechám na jiných.

  Podzim kouzel  (zámecký park v Teplicích), říjen 2010