Básně zde uveřejněné jsou jen jakousi "ochutnávkou", nikoliv početně plnohodnotným chodem. Jsou jen střípkem z celkového počtu mé básnické tvorby. Rád zájemce upozorňuji na dosud vydané dvě sbírky Láska je všechno, láska je nic (2010) a Čekanka (2013).
Promilovat se do svítání
citlivého jako mimóza
a na nachový ruměnec
tvého čela
poslední hvězdu přendat
z obzoru
nachmýřené bezmoci
 
A pak jen ležet
jak dva omelky zbylé
po semletí
v slábnoucím oparu noci
jenž o dalším
rozhodne
 
V lehkém průvanu
zvědavého okna
spolu vyvanout
do osměleného dne
Hravě jen pro tebe
(na téma Františka Halase)
 
Písní beze slov je tělo tvé
již prstem na klávesách zpívám tiše
dechem klavíru je tělo tvé
 
Houslovým dříkem (a chceš-li i křikem)
je tělo tvé
jenž dlaní mou se celý rozechvívá
nápěvem mollovým je tělo tvé
 
Horkým klínem violoncell je tělo tvé
kde kolen dvě si hnízdo ustlává
hlubokým tónem je tělo tvé
 
Trumpetou mou je tělo tvé
večerkou sladkou po setmění
milostí buď mi tělo tvé

Jak kometa na dráze bytí
jak bublinka co vodu sytí
jak vlna tepla v kůži dlaně
jak oblinka na strmé hraně
vchází do nás láska
potichu a nečekaně
 
Žíznivou cestu napojí jiskrami obzorů
na nohou škrpály a v ruce hůl
a duše šťastná vystoupá nahoru
kde život sytý je byť krajíce půl
 
Jak lavička když zemdleného chytí
jak kaluž vody co se v blátě třpytí
jak na obloze mladé káně
jak kořen květů co chrání stráně
vchází do nás láska
potichu a nečekaně

Sonet pro milence

Má krásko z kopretin petunek a levandule

má kůže chřadne suchem rozpraskaná

vždyť každý večer nejím a piju ledabyle

čekaje vzhůru až do rána

 

Zda přijdeš za mnou v tichém roztoužení

bez svědků spácháš vilný čin

a pak budeš prosit o rozhřešení

ústy plnými sladkých slin

 

Řekla jsi že se k tobě hodím

jak stín co po zemi si vodím

a teď naše teplota klesá k nule

 

Snad přijdeš ještě jednou lásko

zahřát mě svým tělem má krásko

z kopretin petunek a levandule

Až budu chtít chutnat hrozny
z vinohradu tvého těla
budu jako vinař dávný
co jde nejdřív do kostela
vymodlit si přízeň vyšší
od patrona, který slyší
když mu s láskou řeknu
Bože, vinohrad ať je mé lože
kde chci spávat po slastné práci
sladký mošt pít, taky v noci
zkoušet jestli dobře zraje
jestli chuť i barva hraje
jestli voní, jestli laská
jestli jeho plnost třaská
při milování po krk v sudu
plném vášně, beze studu

Až budu chtít chutnat hrozny
z vinohradu tvého těla
budu jako vinař dávný

co jde nejdřív do kostela

                                         

Na dlani oříšek
Na těle šaty z listoví kaštanu
Jdeš ke mně s úsměvem
Podzimních barev
Malířskou paletu
V pohledu očí
Rozmícháš řasami
A na plátno mé kůže
Rozetřeš prstem
Namočeným v plískanici
Miluji dobu zralosti
Všechno je sklizeno
A jen my dva
Tak jako bobule
Na vinici Páně
Čekáme na první mrazíky
Které nám dodají sladkost
Ledového vína

Když déšť v podzimní zahradě
blátivé blues si zpívá tiše
a zmoudřelé listy ořechu
jak v klášteře abatyše
šustivě se modlí k zemi
já potichu a bez dechu
po špičkách jdu k tvému tělu
a v něm skrytý přede všemi
louku z jarních hor si stelu

 

Tak už se ozvi, má milá
napiš mi písmenka z abecedy
já si z nich složím veselá
slůvka, co lámou silné ledy
na řekách lidských bolestí
kde každý druhý utopí se.
 
Tak už se ozvi, má milá
napiš mi písmenka z abecedy
že jsi mne tolik prosila
aby to nebylo naposledy
a já hned s velkou radostí
tvé touze podrobím se.

Život je někdy zlobivý klučina
Ráno a večer s vrtochy začíná
Mačká mi zvonek u hlavních dveří
Posílá dopisy na holubím peří
Růžový sprej stříká mně do očí
Nadějí vzdálenou hlavu mi roztočí
Chechtá se pod okny dětskými hlásky
Z žahavých kopřiv tvoří mi lásky
Studenou postel dává mně za ctnost
A na jednu noc nahořklou známost
 
Život je někdy zlobivý klučina
Pasáček ovcí cizího ovčína
Neználek ze staré pohádky
Kašpárek na péro s rukama na drátky
Zpěvavý ptáček v skleněné kleci
Kouzelná bedýnka na samé kecy
Kostelní zvon se smutným srdcem
Podkrovní hodiny pro prázdné ruce
 
Zlobivý klučino mám pro tě novinu
Víš JÁ JI MILUJI tak všechno ti prominu

Láska je všechno, láska je nic
Láska je chvějící plamínek svíc
Láska je lodˇ, co nemá kapitána
Láska je bezhlavý jezdec smutného rána
Láska je maličký kamínek v dlani
Láska je zloděj, co ruší nám spaní
Láska je lešení na starém domě
Láska je o tobě, a taky o mně
Láska je akvadukt jen mezi námi
Láska je síť tvořená trámy
Láska je tkanička ve velké botě
Láska je polštář, když spíš na něm, kotě
Láska je paruka na holé hlavy
Láska je postýlka zválené trávy
Láska je dopis v poštovní schránce
Láska je zvoneček na tvojí brance
Láska je chvějící plamínek svíc
Láska je všechno, láska je nic

 

Jídlo pro milence

Jedna malá brokolička
Kdesi v horách na zahrádce
Zatoužila mít svá líčka
Červená a chutnat sladce
Jako mrkev o které hned každý poví
Že polévkám dodá hebkost
A lidským očím ostrost soví
 
Poprosila tedy rajče
Zda by si ho mohla vzít
A v milostném objetí
Svou hlavinku kadeřavou
Do červena obarvit
 
Rajče dalo svolení
A ze šťastného spojení
Vzniklo jídlo pro kojence
 
Či snad také pro milence?