Před pár dny mi můj 19 letý synovec píše: ... víš, chtěl bych jí napsat básní, jak je úžasná, ale neumím to a nechci nic zkazit... moha bys?
Inu, mohla. Tak jsem tu báseň za něho pro ni napsala. A on ten dárek dal. Důkaz, že je vše, jak má být, že básně žijí, že žije romantika a poetika v srdcích mladých lidí. Jsem tomu nesmírně ráda. A jsem ráda za každého kumštýře, který tomu také věří. Protože (cituji):

"Žádná doba nepotřebuje básníka tolik, jako ta, jež má za to, že ho může postrádat."
/Paul/

"Je těžké vytáhnout z básní nějaké zprávy, přesto však lidé každodenně bídně umírají z nedostatku toho, co by v básních našli."
/William Carlos Williams/