Paní Průšová, píšete zlostně a jedovatě. Je mi líto, že ve Vás tyhle emoce převládají. Moje povídání není jen o šikaně (ke které bohužel dochází stále, i když - jak správně tvrdíte - by k ní docházet nemělo), ale i o literatuře, důležitosti četby, tvorbě knih a tvůrčích schopnostech, které děti mohou uplatnit pri vlastním psaní. Plivla jste na mne a můj osud jedovateou slinu, a je mi Vás strašlivě líto. Přesto Vám děkuji a opravdu, s láskou Vám přeji, šťastný život.