Odezva na besedu

27.03.2009 00:00

 

uveřejněno na webových stránkách školy: www.zssvermova.cz

Novinky / Autorské čtení a beseda 27.3.2009

 Autorské čtení s panem Müllerem - dne 27.3.2009

Mám radost z toho, že mladí ve věku čtrnácti - patnácti let se nebojí „zakousnout“ do tlusté knihy a čtenářsky se „porvat“ s příběhem, který ve své autenticitě je velmi syrový a nutí čtenáře k citové angažovanosti.
Vím z ohlasu čtenářů, že román zanechává v nitru mnoho nezodpovězených otázek a nutí člověka přemýšlet. Myslím si, že je to dobře. Kniha, kterou člověk přečte a hned na ni zapomene, protože v něm nezanechala emocionální otisk, stopu nebo brázdu, je jen „technický“ výrobek, pouhé řemeslo. A to jsem nechtěl.
Vyřiďte moje poděkování a radost z toho, že jsem u Vás mohl dětem přednášet. Opravdu to bylo příjemné a žáci byli bezvadní, soustředění a snad se mi jen nezdálo, že je něco zaujalo.
Ať se Vám daří realizovat vše, co ve Vaší náročné a veledůležité práci pro děti děláte. Kéž by ocenění Vaší práce bylo opravdu na takové osobní i společenské výši, které „kantorování“ přináleží.
Krásné jarní dny Vám přeje a zdraví Vás
Lubomír Müller.


Výňatek z e-mailu na sekretariát:

... je to smutný příběh, to ano, ale není až tak depresivní, má jiskřičku naděje, že zlo bylo potrestáno a kvůli lásce a pravdě má smysl se prát, i když je člověk nespravedlivě pak stíhán. Je to můj příběh, a já si jím musel projít. Už ve čtrnácti letech jsem se cítil dospělý. Ne každý čtenář dokáže tuto stránku románu přijmout, to respektuji. Ale právě patnáctiletí by si měli uvědomit, že život není jen pohled "snowborďáků" a "rafťáků", že skutečný cit i v těchto letech existuje, a nikoliv jen puberťácká snaha "nějak ho jí tam zasunout...", jak je to v některých českých filmových komediích přihlouple vyprávěno, že existuje čistota citu, že existují omyly činů, konaných kvůli pravdě, že existuje krása těla, že existuje tolerance k sexuálním potřebám druhého, že existuje erotika, která neznamená jen soulož. Záměrně jsem chtěl, aby kniha člověkem (ať čtrnáctiletým, nebo čtyřicetiletým) otřásla, zanechala v něm hromadu citů, o kterých lze přemýšlet. Literatura by neměla jen těšit, ale vzbuzovat silné emoce. Nezanechá-li v člověku umělecké dílo emoci, je prázdné, jde jen o technický výtvor. To jsem nechtěl. Pakliže se mi i ve Vás jako čtenáři podařilo vzbudit citovou reakci, pak je to - myslím - dobře, ať už si o knize myslíte cokoliv.
 Děkuji za Vaše vyjádření. Budu vděčný za jakékoliv další Vaše názory až knihu dočtete (v což v skrytu duše doufám i přes její "depresivní ladění", jak říkáte).
Srdečně Vás zdravím.
Lubomír Müller

 

—————

Zpět