V této rubrice uveřejňuji to, o čem přemýšlím, co mne trápí nebo naopak naplňuje radostí. Často jsou to i úryvky z dopisů přátelům nebo osobám mně milým. Adresáty samozřejmě z důvodů ochrany soukromí neuvádím.  Nemusíte se vším, co říkám, souhlasit. Nestyďte se a připojte svůj názor.
Kolonku pro přidání Vašeho názoru či příspěvku najdete na spodním konci této webové stránky.

Nestyďte se číst básně o lásce

Když jsem se rozhodl vydat malou knížku milostné poezie Láska je všechno, láska je nic, okruh přátel mne označil za bláznivého snílka. Básně prý už nikdo nikomu nečte, nekupuje jako dárek z lásky, nedává k svátku, k narozeninám, ba ani při příležitosti Valentýna, svátku zamilovaných. Přesto jsem sbírku básní o lásce vydal, protože věřím, že se musí vrátit alespoň kousek z dob, kdy kluk své dívce sbírku milostných básniček koupil a věnoval (nebo dívka svému klukovi), kdy si dívka nějakou básničku o lásce přečetla před zhasnutím lampičky u nočního stolku a zdál se jí pak pěkný sen, kdy se oba pokusili nějakou báseň pro sebe napsat. Proč se za básně stydíme? Každý znáte odpověď pohledem do vlastního nitra. Já nyní prosím, nestyďte se číst básně o lásce, nestyďte se je dávat jako dárek, nestyďte se je psát. Nevěřím, že jsme jako lidé ztratili něhu a milostný cit a že už o něm dovedeme mluvit jen cynicky. Nevěřím, že už jen prahneme po empéčtyřkách, plazmách s trojrozměrným obrazem, super mobilech a obřích nákupních centrech, do kterých se chodíme uzavírat jako opice do klece. Vždyť láska je poezií smyslů, které máme všichni - chuť, čich, sluch, hmat a zrak. Nepoužívejme je jen při "milování" s obsahem talíře při večeři či při virtuální komunikaci přes internet. Čtěte básně o lásce svým milým nebo klidně jen sobě, ale čtěte!

Největším nepřítelem ženy je muž

Galantnost mužů se jaksi vytratila. Rozhodně to není vina emancipace, ani vina žen "odmítajících tento způsob kontaktu". Nedostatek galantnosti má kořeny ve změněném vědomí hodnot moderní doby, ve zrychleném žití a pak především v samotných mužích postrádajících v mládí rodinnou "výchovu ke galantnosti". Ona galantnost k ženám nebyla vždy, jak si představujeme pod dojmem romantických knih, filmů a pod. Co negalantního příkoří zažila Božena Němcová! Například. Ve chvílích, kdy "Bohyně Matka" prvobytně-pospolných společenství byla "vyměněna" za "Boha Otce" křesťanství, islámu, buddhismu..., svět se nevydal na lepší cestu. Víte, někdy si říkám, kdyby zůstal v našich myslích a srdcích Bůh jako Bůh-Matka, tedy Bůh žena, a ne muž, svět by byl lepší a snášenlivější. Zrození "ženy z muže" je vysloveně mužský, patriarchální pohled na podřízenost ženy. Přitom žena je opravdovým středem všeho, je to nejkrásnější organizmus, který byl kdy ve vesmíru snad stvořen (nemám na mysli nějakou "krásu" magazínovou, ale přirozenou krásu sepětí všech složek 
a jejich významů). Dokud v mužských hlavách nevymizí podvědomé chápání ženy jako "druhořadé", žádný feminizmus nic nezmění. Ještě v mnohých místech planety je žena jen kus hadru, bez práv a odvolání. Islám například, africké státy. Viděl jsem to, hodně jsem cestoval a bolí mne to moc.

Váš názor

SCHODY DO NEBESKÉHO POKOJE * - rezonujú v duši ...

Agi Jankuláková | 20.07.2011

Napriek tomu, že už mám pred sebou novú knihu Luba Müllera "Světlo mé samoty", ešte stále som plná dojmov, a akosi ťažko sa mi opúšťa dej románu SCHODY DO NEBESKÉHO POKOJE, ktorý som dočítala pred pár dňami. Som tak plná dojmov, že je mi ťažko slovami komentovať prečítané...vlastne ani neviem, kde začať... tak silnú knihu, s tak rozmanitým dejom, dôsledne psychologicky a s veľkou empatiou vykreslenými postavami, ich jednotlivými príbehmi, myšlienkami a opismi som snáď ani nečítala.

Nie som literárny kritik ani recenzent, len laik, ktorého kniha chytila za srdce, ktorého obdarovala celým oceánom krásnych a hlbokých myšlienok. A mám vnútornú potrebu o nej napísať. Lebo kniha vonia ČLOVEČINOU a každým slovom, vetou, odsekom či kapitolou zasiahne človeka až pod kožu. Až mu drkocú kosti, striedajú ich zimomriavky, aby vzápätí pocítil to krásne teplo, plné šťastia a lásky paralelne s nenávisťou, bojom dobra a zla, s bojom pomsty a odpúšťania. Aby každou ďalšou stranou preciťoval v sebe rozmanitosť ľudskosti, pády a vzostupy, omyly a skúsenosti, sklamania, odhodlanie, silu, vieru a nádej. Aby na konci románu skonštatoval - toto je život.

Hlavné postavy románu Lumír a Milena prežívajú svoju prvú lásku v poslednom ročníku základnej školy. Prežívajú prvé nesmelé pohľady, pochybnosti, rande, svoje prvé milovanie. V pozadí ich životného príbehu sa odohráva šikana Lumíra svojimi spolužiakmi, kde autor podchytil problematiku šikany v jej praktickej rovine. Slovo šikana pochádza z francúzskeho slova chicane a do nášho prostredia ho ako prvý pred rokom 1989 zaviedol pražský psychiater Petr Příhoda. Pravdupovediac, pri týchto pasážach som pri čítaní knihy zlyhávala, nakoľko opisy autora boli veľmi silné a autentické. Zato o to príjemnejšie sa čítali kapitoly o Lumírovi a Milene, ktoré - ako to už v živote býva - nie sú vždy až tak "ružové" akoby si to sami zainteresovaní priali. Postava Mileny bola tak presvedčivá, že ak by som nevedela, miestami by som zapochybovala, že autorom románu je muž. S citom vykreslené duševné pochody 15 ročného dievčaťa zvládol bravúrne. Opisy a dialógy sú plné romantiky, zodpovednosti i rozumu, ba i erotiky adolescentného dievčaťa. Postava Lumíra hovorí o veľmi duševne vyspelom chlapcovi na svoj vek. Súbežne s príbehom hlavných postáv sa odohrávajú aj príbehy ich rodín a priateľov, poznačené rokom 1968. Záporné postavy románu - Viktor a Peter - právom dostávajú čitateľa do amoku. Na ich a Lumírovom príbehu za začína odvíjať boj dobra a zla, pomsty a odpúšťania. Vnútorné myšlienkové pochody týchto hrdinov nenechajú čitateľa ľahostajným a privedú ho k myšlienkovým konfrontáciám. Čitateľ, ktorý doposiaľ nevedel, pochopí, že každý následok je dôsledkom príčiny. A túto skutočnosť sa autorovi románu podarilo podať - excelentne. Nepláve na povrchu jednotlivých ľudských osudov a príbehov, ale svojimi úvahami nabáda čitateľa zamyslieť sa nad rôznymi fragmentmi života. Nabáda ho chápať počínanie ľudí v rôznych situáciách, až ho posúva do roviny odpúšťania a lásky. Postava Lumíra bola tak dokonale vypracovaná, že neskromne si myslím, že väčšina dospelých nedospeje do tak hlbokého premýšľania nad životom ako on. Pri opisoch mohol čitateľ cítiť vône, farby, zvuky akoby sa pred ním odohrával film. Miestami čierno-biely film ´68.

Podľa môjho názoru, autori tohto kalibru, by mali stáť na piedestáli literatúry, ich diela by sa mali stať bestsellermi medzi všetkými vekovými kategóriami čitateľov od 15 rokov vyššie. Verím, že svet by vyzeral inak, ak by sa dostal do rúk veľkej masy čitateľov. V románe nie sú " ľahké bláboly" rýchlo kvasených autorov. Tento román má silu. Tento román zanechá v čitateľovi stopy navždy. Títo autori by rozhodne nemali mať nikdy polámané krídla literárnymi kritikmi. Ja verím, že tento román ešte stále čaká na svoje docenenie.

Ďakujem, že som ho mohla prečítať a za to, že autor obohatil môj život ♥

Re: SCHODY DO NEBESKÉHO POKOJE * - rezonujú v duši ...

Lubomír | 23.07.2011

Milá Agi, když jsem dočetl Vaše vyznání z četby, přistihl jsem se, že mám v očích slzy. Nestydím se. Od vydání knihy uplynulo dva a půl roku, a já jsem se nyní přistihl, že jsem vlastně celou tu dobu čekal na někoho, kdo můj první román pochopí tak jako Vy, a kdo dokáže napsat "recenzi" pravdivou silou svého srdce i rozumu. Děkuji Vám, Agi, děkuji celou svou bytostí, neboť jste do ní vlila naději, jež už odumírala. Naději, že kniha, při jejímž psaní jsem trpěl, skutečně vnitřně trpěl připomínáním si událostí, má ještě snad šanci. Že kniha právě pro to krásné, co jsem do ní vložil, bude ještě objevena. Dva roky se snažím ji prosadit do profesionální distribuce a jsem přehlížen i profesionální kritikou. Nerozumím tomu a nebýt čtenářů, jako jste Vy, asi už bych své další psaní vzdal. Ještě jednou DĚKUJI!

Re: Re: SCHODY DO NEBESKÉHO POKOJE * - rezonujú v duši ...

katka | 20.04.2012

nemáš za co lubo chapeme tě a knizka se nam libi teda aspoon me

Re: SCHODY DO NEBESKÉHO POKOJE * - rezonujú v duši ...

Lucie K. | 07.08.2011

Příspěvek od Agi je krásný! Po přečtení jmenované knížky jsem i já cítila podobné, ne-li to samé...jen to neumím tak krásně vyjádřit, napsat...ale jen tiše vnitřně prožit...
Děkuji Vám p. Müllere za Vaši tvorbu...takových spisovatelů by bylo potřeba víc v tomto "divném" světě...už se těším na novou knížku Světlo mé samoty. Mějte se moc pěkně a neustávejte ve svém psaní...

Re: Re: SCHODY DO NEBESKÉHO POKOJE * - rezonujú v duši ...

Lubomír | 25.08.2011

Děkuji, Lucie. Vaše podpora mě těší a posiluje, snad Vás má další tvorba nezklame. Mějte se i Vy fajn a buďte šťastná...

Záznamy: 1 - 5 ze 9
1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek